Historie železářství na Havlíčkobrodsku
Pokud se zajímáte o historii výroby železa v našem regionu, určitě čtěte dále. Přinášíme Vám přehled událostí, které se týkají železářství na Havlíčkobrodsku z pohledu historie.
Výroba železa mnohonásobně stoupla v období hornické a zemědělské kolonizace ve 13. a 14. století. Těžba železné rudy, hutnická a kovářská výroba probíhaly buď v místech dolování stříbrné rudy (archeologické nálezy z osady Ovčín a ze zaniklého hornického sídliště u Termesiv), nebo samostatně poblíž dostatečných zdrojů železné rudy, vody a dřevěného uhlí.
Od 16. století se železná ruda tavila v dýmačkách, které zanikly s příchodem moderních vysokých pecí ve 2.polovině 17.století. Nejdůležitější železářskou oblastí zůstávalo Přibyslavsko a horní Podoubraví. Výrobky kosařů a srpařů z Přibyslavska byly výborné jakosti, svými vlastnostmi se blížily oceli a byly hledaným vývozním artiklem v celé střední Evropě. Kupříkladu v roce 1571 kosař Ambrož z Velké Losenice přiznal přijetí zálohy 300 zlatých na kosy, které měly být vyrobeny pro bratry Meisingrovi z Norimberku. Pražští obchodníci se železem prodávali v 1. polovině 16. století výrobky ze Žďárska a Přibyslavska pod označením „žďárské železo“.
Druhým nejvýznamnějším centrem železářství se v 1. polovině 19. století stalo Staré Ransko a Polnička. Po roce 1669 postavil kníže Ferdinand z Dietrichštejna první vysokou pec pod rybníkem Dlouhý v Ransku. Železná ruda se těžila na svazích nedaleké Ranské hory v deseti šachtách opatřených již odvodňovacími štolami.
V roce 1826 vznikl z ranecké a polničské huti železářský komplex s mnoha efektivními zařízeními. V roce 1839 se v dokončené válcovně v Polničce vyráběly tři druhy kolejnic pro celou střední Evropu. Ve čtyřicátých letech tavily až 40 000 centnýřů železa čtyři vysoké pece a pracovalo u nich na dva tisíce dělníků. Díky konexím majitele hutí F. J. Dietrichštejna se továrny podílely například na stavbě Ferdinandova vodovodu, plynárny a vojenského arzenálu ve Vídni.
Výroba litiny překračovala 40 procent produkce vysokých pecí, což uspokojilo tehdy nenasycený evropský trh. V katalogu průmyslové výstavy, konané v Praze v roce 1829, vystavovaly železárny tyčové, ráfové, mřížové a zámečnické železo, pluhové železo, soustruhované vozní osy a litinová pouzdra. Podnik získal medaili a zvláštní čestné uznání hlavně za pečlivost vyhotovených předmětů a za kvalitu železa.
Ve čtyřicátých letech vyráběly železárny další velké strojní součásti na objednávku z Vídně a z Brna. Do Brna, Olomouce, Lince a Salcburku dodávaly vojenským jednotkám litinová kamna. Vídeň byla hlavním odbytištěm výrobků, a proto zde měl podnik vlastní sklady. Slévárny vyráběly též litinové kříže. Honosný litinový kříž z roku 1853 stojí na hrázi rybníka ve Starém Ransku.
Na počátku 50.let se vyskytl vážný konkurent kůjnících výhní – pudlovací pece, vytápěné minerálním uhlím. Nedostatek dřeva, vyčerpání ložisek rudy, zrušení roboty a smrt majitele železáren přivodily útlum železáren. Ranecký podnik se od roku 1875 zredukoval jen na výrobu litiny. Železo však nakupoval až v Anglii a uhlí v Ostravě. Hospodářská krize sedmdesátých let podlomila činnost železáren natolik, že byly v r. 1886 zrušeny. Mnozí dělníci pak přešli do železáren v Adamově a Blansku, někteří se přestěhovali za prací až do Ameriky.
