Historie hornictví na Havlíčkobrodsku
Na Havlíčkobrodsku byl nejvýznamnější hornickou oblastí havlíčkobrodský rudní revír s výskytem žilných hydrotermálních ložisek polymetalických rud se stříbrem. Počátek jejich těžby lze na základě dochovaných písemných zpráv a archeologických nálezů datovat přibližně do poloviny 13. století, tedy do počátků velké středověké kolonizace Českomoravské vrchoviny.
Také na Brodsku, které tehdy bylo součástí rozsáhlé pozemkové državy Smila z Lichtenburka, se usazovali převážně německy mluvící kolonisté. V prvé řadě to byl početný hornický lid, který v místech, kde nejbohatší ložiska stříbrné rudy vystupovala k povrchu, založil hornická sídliště, na nichž probíhala těžba, úprava a hutnění rudy. Nejznámější z těchto rušných hornických středisek, žijících až do vytěžení dostupných rudních zásob, byly Mittelberg (u Brodu) a Buchberg a Herliwinberg (u Přibyslavi).
V oblasti havlíčkobrodského rudního revíru existovaly již na počátku druhé poloviny 13. století 4 hornické obvody s báňskými městy Brod, Přibyslav, Šlapanov a Bělá (dnes Česká Bělá), která vznikla z původních slovanských osad. Správním střediskem celého brodského hornického distriktu byl Brod, o jehož významu svědčí vyobrazení hornických nástrojů v tehdejším znaku města a takzvané Brodské privilegium – listina s potvrzením městských a horních práv z r. 1278. Brod byl také jedním z měst českého království, kde ve druhé polovině 13. století razili stříbrné mince (brakteáty).
Hornická konjunktura na Brodsku skončila ještě před koncem 13. století a postupný úpadek dolování byl dovršen asi v polovině 14. století. Zájem horníků a investorů se obrátil ke Kutné Hoře. Vrcholně středověké hornictví po sobě zanechalo dodnes viditelné zásahy do krajiny – propadliny a haldy hlušiny v místech šachet, strusku v údolích řek a potoků, stopy po vodních dílech. Po získávání zlata z náplavů některých potoků se ojediněle dochovaly rýžovnické haldy (sejpy). Velkou spotřebou palivového a stavebního dřeva byla krajina zbavena původního lesního porostu. Hornictví nepřímo přispělo k založení mnoha nových vesnic, k rozšíření výměry obdělávané půdy a sítě cest, k dalšímu uplatnění vodního kola a poznatků ze stavby vodních děl. Velká spotřeba železa v hornictví podnítila těžbu povrchových ložisek železné rudy a založila rozvoj kovářství a železářství.
Podruhé se havlíčkobrodský rudní revír stal předmětem hornického zájmu v raném novověku, tj. v 16. a v první polovině 17. století. Tehdejší dobývání stříbra však již nedosáhlo středověké intenzity. Výjimkou byly „hory přibyslavské“, na katastru dnešní obce Stříbrné Hory, kde hornictví podporoval zejména pan Zachariáš z Hradce, majitel polensko-přibyslavského panství ve 2. polovině 16. století. Stříbrná ruda byla získávána i na dalších místech s rudními výskyty, například u Pavlova (u Herálce), a také mimo území havlíčkobrodského rudního revíru – na Světelsku („hory vrbické“) a Ledečsku.
V 18. a 19. století vyzněla řada pokusů o obnovu dolování stříbrné rudy na Německobrodsku naprázdno.
Autor: Mgr. Pavel Rous
